První zmínka o Ratibořicích pochází z konce 14. století, kdy v místech zvaných Na starých Ratibořicích, stávala tvrz Vaňka ze Žampachu.
V následujícím století připadla tvrz k Rýzmburskému panství. O sto let později ji připojili Smiřičtí k náchodskému velkostatku. Zámek, Staré Bělidlo a Ludrův mlýn pak jsou především známy osobou spisovatelky Boženy Němcové a jejím dílem Babička, stejně tak postavou kněžny vévodkyně K. V. Zaháňské.
Původní tvrz pak byla přestavěna na barokní letohrádek. V letech 1825 - 1826 byla budova zámku vévodkyní K. V. Zaháňskou, včetně křídla pro služebnictvo přestavěna empírově.
Zámek byl vybudován v letech 1702-1708 pro knížete Lorenza Piccolomini a ve formách pozdního středoevropského klasicismu a empíru byl přebudován pro Kateřinu Vilemínu vévodkyni Zaháňskou v letech 1826-1827.
K zámku přiléhá vnitřní park s rybníčkem a skleníkem, založený kolem roku 1810 v přírodně krajinářském stylu.
Mlýn a Mandl byl postavený ve druhé polovině 18. století.
Staré Bělidlo kam Božena Němcová zasadila děj Babičky bylo postaveno v roce 1797, původně jako mlýnský výměnek Ratibořským mlynářem Antonínem Ruderem (Panem otcem z Babičky). Původní Bělidlo bylo roku 1830 zbořeno a na jeho místě dnes stojí zámecký skleník. Spisovatelka zde roku 1844 strávila se svými dětmi prázdniny.
Prostřednictvím Babičky, nedostižného básnického obrazu života prostého českého lidu a jeho vrchnosti v první třetině minulého století z pera Boženy Němcové, vešel ratibořický zámek do naší i světové literatury. Proto je v paměti a srdci našeho národa nerozlučně spojen s postavami babičky, Barunky, paní kněžny a komtesy Hortensie.
Jeho historie je však mnohem delší. Předchůdcem zámku byla středověká tvrz, stávající na místě dnešního zámeckého areálu. Byla zde již v roce 1388, kdy se v historických pramenech poprvé objevuje ves Ratibořice v souvislosti s Vaňkem ze Žampachu, který se psal také z Ratibořic. Roku 1464 koupil Ratibořice Aleš z Rýzmburku z pozůstalosti po Janovi z Ratibořic, pravnukovi zmíněného Vaňka. Roku 1502 získal Ratibořice nejspíše koupí Petr Adršpach z Dubé, pán na Rýzmburku, jenž je zase prodal Vojtěchovi z Pernštejna. V roce 1534 jsou Ratibořice uváděny již jako pustá tvrz. Někdy před rokem 1565 byla sice opravena, ale znovu začala chátrat po roce 1582, kdy Ratibořice spolu s hradem Rýzmburkem po několika předchozích změnách majitelů, koupila Hedvika Smiřická ze Smiřic pro svého syna Václava Smiřického ze Smiřic, pána na Náchodě. Od té doby natrvalo patřily Ratibořice k náchodskému panství, přičemž zdejší tvrz tímto spojením definitivně ztratila svou správní funkci a postupně zanikla.
Poslední český majitel náchodského panství Adam Erdman Trčka z Lípy zahynul 25. února 1634 v Chebu spolu s Valdštejnem. Panství věnoval císař za věrné služby šlechtici italského původu Ottaviu Piccolominimu. V l ...
|
- Mlýn - Mlýn: je částečně vybavený technickým zařízením a lidovým mobiliářem. Expozice připomíná dobu a postavy z knihy Babička Boženy Němcové. Obnovená budova vodního Mandlu je vybavena funkčním mandlovacím zařízením a expozicí plátenictví.
- Staré bělidlo - objekt je zařízen podle popisu v Babičce (Babiččina světnička, přístěnek, komora, atd.)
Podrobná expozice - 1. okruh (věnovaný době kněžny Kateřiny Zaháňské a ději knihy Babička spisovatelky Boženy Němcové):
Vstupní hala: součástí interiéru jsou italské idealizované krajiny z 2. poloviny 17. a 1. poloviny 18. stol. V převážné většině se jedná o díla neznámých autorů. Mezi okny 2 busty z carrarského mramoru pocházející z počátku 19. stol. Představují Helenu Trojskou a řeckou bohyni lovu Artemis. Židle v této hale patří k původnímu zámeckému vybavení. Byly vyrobeny v Čechách v letech 1820 až 1830.
- Zámek - Zámek: Interiéry v prvním poschodí připomínají dobu vévodkyně Kateřiny Zaháňské (paní kněžny z Babičky B. Němcové). Je zde soustředěno zařízení z období klasicismu, empíru a biedermeieru. Sál tří císařů je vzpomínkou na rok 1813, kdy se v Ratibořicích konaly porady diplomatů protinapoleonské koalice, které předznamenaly Napoleonovu porážku v bitvě u Lipska.
V přízemí se nacházejí prostory zařízené původním mobiliářem, připomínající sbírkami portrétů a osobních předmětů rod posledních vlastníků, knížata ze Schaumburg-Lippe a jejich příbuzné z řady evropských panovnických rodů, především z Dánska. - Pánský salon - Veškerý nábytek v salonu, obdobně jako většina nábytku v ostatních místnostech, pochází z první třetiny 19. století, převážně z českých dílen. Na psacím stole podél tzv. čtvrťových hodin s dvěma sfingami jsou umístěny busty dánského krále Kristiána VIII. a jeho manželky Karolíny Amálie. Různé plastiky z biskvitu tehdy patřily k velmi žádanému artiklu královské manufaktury v Kodani.Anglickou kameninu Wedgwood prezentují pohárek a svícen s reliéfní bílou figurální a ornamentální výzdobou z období kolem r. 1800. Po stranách okna jsou zavěšeny mědirytiny Vassiho z roku 1765 s římskými pohledy. Na komodě vpravo u okna je umístěna bronzová plastika egyptské královny Kleopatry z patinovaného bronzu na zlaceném lůžku z poč. 19. století. Na jihozápadní straně skupinový portrét členů rodiny hraběte Hartiga od Marianne Fricastové z roku 1823. Další olejomalby zachycují pohled na Pantheon a Forum Traiani. Na protější stěně nad pohovkou je zavěšeno dílo českého malíře Karla Postla Krajina s mostem. Postl byl od roku 1806 profesorem krajinářské školy pražské Akademie.Na knihovně jsou umístěny sádrové busty panovníků někdejší "Svaté Aliance". Vlevo ruský car Alexander I., uprostřed rakouský císař František I. a vpravo pruský král Friedrich Wilhelm III.
- Společenský salon - Je z větší části zařízen nábytkem ve stylu Ludvíka XVI. V první části interiéru se plně uplatňuje portrétní malba poslední třetiny 18. stol. Na předchozí salon navazuje portrét Františka de Paula Antona hraběte Hartiga a jeho choti Eleonory. Hrabě Hartig byl významným rakouským diplomatem za vlády Marie Terezie a Josefa II. Působil mimo jiné jako císařský velvyslanec v Sasku, byl uznávaným předsedou Královské společnosti věd a nauk a členem pražské zednářské lóže. Z té doby pochází podobizna hraběte a jeho manželky. Hrabě je zachycen s velkokřížem Řádu sv. Štěpána. Podobizny jsou dílem proslulého portrétisty Antona Graffa. Ze stejného období jsou i další dva protějškové pastelové portréty, patrně manželského hraběcího páru Tenczni. Obě komody jsou intarzované, stejně tak jako kulečníkový stůl a stolek mezi okny v rohu. Soubor stříbrného nádobí na stolku je z doby kolem r. 1820. Na jedné z komod jsou umístěny klasicistní hodiny českého původu ze zač. 19. stol. Na druhé komodě tři porcelánové sošky, které jsou legorií Léta, Podzimu a Zimy, vyrobené v mnichovské porcelánce Nymphenburg. Také zlacená sedací souprava v druhé části salonu připomíná styl Ludvíka XVI. Atmosféru salonu dále dotvářejí bohatá dekorativní zátiší německého malíře Gottfrieda Libalda z roku 1651. Olejomalby Zátiší s loutnou a ovocem a Zátiší se zajícem zaujmou tlumenou barevností a stupňovitou kompozicí. Obraz nad pohovkou, představuje biblický starozákonní výjev Josef Egyptský a žena Putifarova. Altánové hodiny ze zlaceného dřeva na komodě u dveří jsou dokladem české hodinářské práce kolem roku 1800.
- Hudební salon - Do řady reprezentačních prostor patří i hudební salon vybavený sedací soupravou ve formách napoleonského empíru. Housle a viola na židlích pocházejí pravděpodobně z Itálie. Na hracím stole se sklopnými notovými pulty jsou hoboj a flétna. Dále je zde kontrabas z Vídně ze zač. 19. stol. a harfa. Klavír zhotovil vídeňský mistr Streicher. Stěny salonu zdobí řada obrazů. Nad pohovkou je to rozměrné plátno Karneval v Neapoli od neapolského malíře Fabrise z roku 1778. Antický výjev s malířským atelierem namaloval pařížský malíř Lafontaine roku 1754, ostatní obrazy jsou od neznámých autorů (Žena se štětcem [alegorie malířství], Bakchantka na voze, Démétér a Persefoné).
- Přijímací salón - salón Tří císařů - Nacházíme se v ústředním prostoru prvního patra, v přijímacím salonu, který byl dříve na základě tradice nazýván "Sál tří císařů". Není však historicky dokázáno, že Ratibořice navštívil rakouský císař František I. a pruský král Fridrich Wilhelm III., ale pouze ruský car Alexandr I. Není tedy pravda, jak se dříve tvrdilo, že vévodkyně Zaháňská dala probourat střední vchod proto, aby všechny tři korunované hlavy (byly členy Svaté aliance) mohly vstoupit současně. Skutečností je, že se v Ratibořicích v červnu a červenci roku 1813 konaly důležité porady ministrů zahraničí Ruska a Pruska, později i Rakouska. Na základě těchto jednání uzavřených podpisem dohody na zámku v nedalekém Opočně, Rakousko na podzim roku 1813 přistoupilo k rusko-pruské koalici, jejíž vojska zakrátko porazila Napoleona v bitvě u Lipska. Obrazy zde visící jsou vesměs z 18. stol. Na stěně vpravo olejomalba Salome s hlavou Jana Křtitele. Jsou zde také dva další obrazy už zmíněného Lafontaina. Oba mají náměty z řecké mytologie: Áres s Afroditou a Hermem a Zeus s milenkou, který je datován rokem 1754. Poslední obraz představuje Athénu odvádějící Área od Afrodíty. Je od Langrénéea. Na dřevěném podstavci imitujícím mramorový sloup stojí bronzová plastika Fauna z 1. pol. 19. stol. Na komodě vlevo stojí bohatě vyřezávané zlacené dřevěné hodiny. Naproti jsou to hodiny ze zlaceného bronzu zdobené postavou císaře Justiniána (Francie, zač. 19. stol). Stejně jako komody jsou i kandelábrové svícny z první čtvrtiny 19. století. Židle a stůl jsou pozdně empírové. Lustr je opět dřevěný, bohatě vyřezávaný, zlacený.
- Kabinet - Podobně asi vypadala soukromá pracovna paní kněžny, ve které přijala podle Boženy Němcové babičku s vnoučaty. Visí zde portrét rakouského císaře Františka I., malovaný ve Vídni kolem roku 1800. Byl Napoleonův tchán, ale přesto jeho protivník a člen Svaté aliance. Obrazovou výzdobu tvoří soubor 14 vedut od jezera Como a Maggiore v sev. Itálii, akvarely od J. Alta a J. Rebetha z let 1811 až 1812. Pohovka je českého původu z doby kolem r. 1820, asi o 10 let starší jsou oba mahagonové stoly. Na sekretáři jsou umístěny sloupkové hodiny s řezanými aplikacemi v podobě orlů s alabastrovými sloupky, čtvrťové - empír. Vpravo od okna je umístěna na komodě bronzová plastika Dionýsa. Vlevo od okna visí na stěně barometr ze zač. 18. století a na skříňce je bronzová plastika Apollón Belvederský (je zmenšenou kopií slavné helénské sochy). Vpravo od pohovky stojí koš na papír v podobě složených knih, potažený kůží. Na kulatém stole s nohou v podobě Satyra vidíte žardinieru ze skla s montáží z mosazi. Ve skleníku je vystaven porcelán z Vídně, dále potom z Míšně a Neapole. Jsou zde umístěny výrobky ze skla, jak broušené, tak i ryté s dekorem.
- Ložnice paní kněžny - Nábytek v ložnici pochází z let 1810 - 1835. Vpravo od okna stojí šicí stolek ze světlého dřeva, druhý šicí stolek s nohou ve tvaru lyry stojí pod oknem. Křesla mají tzv. nůžkový tvar. Na psacím stolku mezi okny jsou umístěny malé bronzové busty J. J. Rousseaua a F. M. Voltaira. Cenné jsou také obrazy Baptisty Hickela Judita s Hlavou Holofernovou a David s hlavou Goliášovou z roku 1744, umístěné po stranách obrazu Kající se Máří Magdaléna od Hanse von Aachen, dvorního malíře císaře Rudolfa II. - působil na jeho pražském dvoře. Olejomalba Dva amorci je kopií z 2. pol. 19. stol. podle Correggia. Dále zde můžeme vidět obraz Italská krajina s řekou a vesnicí. Nalevo od dveří do další místnosti u kamen je to Zátiší s květinami a ovocem, malované na porcelánovou desku, Johann Fischer, 1818. Vlevo na komodě jsou dřevěné zlacené hodiny s kobaltovým sklem z poč. 19. stol. Na nočním stolku je malá zhášecí lampička, nad stolkem je zavěšeno vyšívané táhlo ke zvonku k přivolání služebnictva.
- Šatna - Na interiér ložnice navazuje prostor šatny zařízený v biedermeierovském stylu s ukázkou oděvních doplňků a předmětů osobní potřeby. Model dobové bílé dámské toalety s nabíranými rukávy, vyznačeným pasem a nadýchanou sukní připomíná časy společenských promenád a divadelních večerů s elegancí hedvábných šál, vějířů, lorňonů a dlouhých rukaviček z nejjemnějších usní, krajek a hedvábí. Na lehátku pod baldachýnem je umístěna kopie dámských společenských šatů z období empíru.
- Pokoj schovanky - Pokoj pro schovanky kněžny Zaháňské, z nichž jmenovitě Marie von Steinach inspirovala Boženu Němcovou k vytvoření postavy komtesy Hortensie v Babičce. Místnost, ve které se nacházíme a která je tradičně označována jako pokoj schovanky, je zařízena tak, aby odpovídala charakteru pokoje tehdejší urozené mladé dámy. Vedle ostatního nábytku je zde psací stolek z první třetiny 19. století vyrobený v Čechách. Nad psacím stolem visí obraz "Dívka ve slamáčku a modrém živůtku" z 2. pol. 18. stol. (pastel). Nad postelí visí obraz Prodavačka květin. Je to Nagarova kopie Murillova obrazu z roku 1813. Kopií je také portrét Ženy s dítětem nad pohovkou. Je to slavný autoportrét malířky Vigéé - Lebrun s dcerkou. Originál visí v Louvru, naši kopii zhotovila Fanny Feyb. Nade dveřmi jsou zavěšeny jako supraporty dva návrhy (tzv. kartony) pro tkaní nástěnných koberců z doby kolem roku 1800. Jedná se o Zátiší s bažanty, motivem druhého kartonu je květinová girlanda doplněná medailonem s krajinářským námětem. Poslední obraz - akvarelová podobizna dámy v biedermeierovských šatech je dílem portrétisty a miniaturisty Johanna Nepomuka Endera. Pod zrcadlem stojí váza s víkem, girlandami a fauními hlavami, typ vykuřovadla, Míšeň - 1. čtvrtina 19. století. V rohovém skleníku je vystaven porcelán z 1. třetiny 19. stol. z porcelánek v Lokti, Slavkově, Březové, Vídni, Míšni a Berlíně. Stříbrná dóza s víčkem ze želvoviny jeanglickou prací z 19. stol. Porcelánové sošky - putti.
- Pokoj komorné - Většina vybavení opět pochází z první třetiny 19. stol. U okna vpravo, na komodě zdobené kanelovanými sloupky, bronzovým kováním a smaltovanými medailonky můžeme spatřit plastiku "Anděl krmící ptáčata", z míšeňské manufaktury. Po levé straně je v prosklené skříňce opět umístěn porcelán, tentokrát převážně z Berlína a Vídně. Stěny zdobí kolorované grafiky různých námětů. Na stěně proti oknu uprostřed je to malba květinového zátiší z poloviny 19. století.
- 2. okruh - podrobná expozice - Přibližuje atmosféru obytných interiérů posledních majitelů, německé knížecí rodiny Schaumburg - Lippe.
- Přijímací salón - Ocitáme se v prostředí, ve kterém se seznámíme s jednotlivými členy německého knížecího rodu Schaumburg-Lippe. Jeho existence sahá až do 12. století a to do oblasti řeky Lippe na území dnešní republiky Westfálsko. Za vlády osvíceneckého a universitně vzdělaného knížete Jiřího Viléma bylo v roce 1842 zakoupeno pro mladšího syna Viléma Karla Augusta panství Náchod v Českém království. V ceně majetku za 2 500 000 zlatých florinů byly tehdy zahrnuty i zámky v Náchodě, Ratibořicích a Chvalkovicích. Zhruba po sto letech došlo v roce 1945 za posledního majitele prince Bedřicha ke konfiskaci veškerého jmění.
V interiéru zařízeném ve stylu klasicismu soustředíme svou pozornost na osobnost vzpomínaného Jiřího Viléma Schaumburg- Lippe. O jeho schopnostech vypovídá tvář na portrétu umístěném na čelní stěně. Za své vlády zrušil v zemi robotu, nevolnictví a vytvořil ústavu.Jeho podoba je též zachycena na litografii vedle zmíněného obrazu. Protějšek k jeho portrétu tvoří podobizna jeho manželky Idy Karolíny pocházející z knížectví Valdeck - Pyrmont.
Schaumburgové byli spojeni příbuzenskými svazky s řadou evropských královských rodů, nejtěsnější svazky je poutaly s dánskou královskou dynastií. Připomínkou této skutečnosti je řada portrétů, tisků a porcelánových předmětů pocházejících z Dánska.
Ve vitríně spatříme především porcelánové předměty z královské manufaktury v Kodani. Jsou zdobené oblíbenými portrétními medailony a vedutami. K tomuto artiklu náleží i kávová souprava na stolku, kde se objevují v dekoru i pohledy na královské zámky Amalienborg, Frdensborg a Bernsdorf.
Za vámi po stranách okna jsou to protějškové portréty dánského královského páru Kristiána IX. a jeho manželky Louisy.
- Schaumburgský pokoj - Charakteristickým rysem období biedermeieru je touha po pohodlí, střídmé intimitě a účelnosti. Tyto požadavky vyvrcholily později v rozvoj moderního, zdravého a účelného bydlení. Útulnost prostoru dotváří pohovka a židle s vějířovitě tvarovanými opěradly. V prosklené knihovně vpravo jsou uloženy německy psané zpravodaje a knihy o lékařství. Levá skříňka plní funkci nepostradatelného skleníku a ukrývá část rodinné výbavy. Uvidíme zde porcelánový servis a šálky z míšeňského porcelánu a dále české sklo z 1. třetiny 19. století.
Portrét mezi okny představuje syna Jiřího Viléma - Viléma Karla Augusta Schaumburg Lippe. Nejprve studoval na universitě v Bonnu a poté se věnoval vojenské službě v rakouské armádě, dosáhl hodnosti generála jezdectva. Bojoval v prusko-rakouské válce r. 1866 a zasloužil se o vybudování vojenského hřbitova v Náchodě. Stal se protektorem komitétu pro udržování válečných pomníků a za tuto činnost obdržel vysoká ocenění.
Pendant k jmenovanému obrazu vytváří podobizna jeho manželky, princezny Bathildis Amalgunde, rozené princezny Anhaltské, vévodkyně Engernské atd.
Na stolku pod obrazem je umístěno album fotografií s vrchní deskou z malachitu v mosazné montáži.
Na komodě vedle dveří jsou umístěny hodiny z alabastru se soškou Bakchantky a zlaceným bronzovým kováním z poč. 19. stol.
- Grafický kabinet - Soustřeďuje část velmi zajímavého souboru černobílých i ručně kolorovaných mědirytin a litografií z rodinné sbírky Antoinetty Anny, rozené princezny Anhaltské. Jednotlivé grafické listy zachycují malebné partie Dessavy a Wörlitzkého parku. Romantická zákoutí s letohrádky, pavilony, altánky a mosty vznikala postupně v 2. pol. 18. století v souvislosti s rozsáhlým projektem prvního anglického krajinářského parku na území Německa. Jeho realizaci při toku Labe mezi Dessavou a Wittenbergem podle základního plánu parkových úprav J. F. Eyserbecka tehdy ovlivnil svými osvíceneckými snahami přímo kníže František Anhaltsko-Dessavský. Velký podíl na citlivém zapojení architektury do krajiny měl dvorní stavitel Erdmannsdorf, z jehož podnětu byla grafika s touto tématikou vydávána.
- Reprezentační salón - Na biedermeierovský interiér navazuje v rámci romantismu 19. století druhorokoková atmosféra representačního salonu. Prostoru dominuje portrét posledního majitele náchodského panství Bedřicha Schaumburg - Lippe ve vojenské uniformě generála husarů. Po otci se rovněž věnoval vojenskému povolání. Sňatkem s dánskou princeznou Louisou v roce 1896 byl vázán příbuzenskými vztahy k mnoha panovnickým dvorům Evropy. Součástí psacího stolu jsou dvě vídeňské keramické lampy s pestrým dekorem a mapa na spisy s reliéfním aliančním znakem Schaumburským a Anhaltským. Oficiální podobizna císaře Františka Josefa I. připomíná, že jeho přičiněním byly vyřešeny otázky nástupnictví a materiálního zabezpečení mladší větve knížecí rodiny v Náchodě. V druhé polovině 19. stol. se staly módní záležitostí portrétní fotografie. Nad psacím stolkem je to podobizna ruského cara Mikuláše II. s rodinou, dále fotografie jeho otce Alexandra III. a švédského krále Gustafa V. Nad nimi korunovační fotografie norského královského páru Haakona VII. a královny Maud, (Haakon VII. byl bratrem princezny Louise Sch - Lippe, královna Maud pocházela z Windsorské dynastie a byla Louisinou sestřenicí. Nad křeslem u etažeru dánský princ Kristian, bratr princezny Louisy (pozdější dánský král Kristián X.). Pod rámovými hodinami se nachází foto německého císaře Viléma II. v admirálské uniformě. Druhorokokové tvary a typický bohatý plastický květinový dekor se objevují i na porcelánových předmětech uložených na rohovém etažéru. Váza v dolní polici patří k výrobkům královské manufaktury v Kodani a v její výzdobě je uplatněn mnohokrát opakovaný pohled na královský zámek Amalienborg.
- Dámský salón - V dámském salonu naši pozornost upoutá především portrét dánské princezny Louise od malíře Otto Bastra. Ostatní zařízení náleží k různým stylům a je v souladu s tehdejšími potřebami uživatelů. Vlevo nalezneme klasicistní sekretář s jemnou intarsií a mosazným kováním, na jehož horní desce je umístěna porcelánová váza vídeňské produkce. K artiklu téhož výrobce patří i čajový servis empirového pojetí. Druhorokokový sedací nábytek umožňoval pohodlný odpočinek a příjemné posezení. Pokud byly na programu hudební chvilky, stačilo zasednout ke kladívkovému klavíru vyrobenému v roce 1789 londýnským mistrem Adamem Beyerem. Stěnu nad klavírem zdobí dvě maríny s pohledy na mořský přístav a ve střední části je dílo dánského dvorního malíře Christiana Frederika Hentsche. Bravurně malovaný interiér technikou oleje na kartonu zachycuje pracovnu budoucího dánského krále Frederika VIII. Jedná se o významný doklad podoby historického interiéru královské residence Amalienborg v Kodani. Pod tímto obrazem se nachází pastelem malovaná podobizna princezny Alžběty Hessenské, provdané vévodkyně Anhaltské.
- Velká jídelna - Jak je patrné z interiérového vybavení velké jídelny, závěr 19. stol. přinesl návrat baroka v novější podobě. Pseudoslohový nábytek napodobující ranou fázi je doplněn soustruženými detaily a rotangovým výpletem, který si získal velkou oblibu ve Francii za krále Ludvíka XV. i na dvorech Evropy. Novobarokní tendence jsou znatelné i na tvarově rozmanitém jídelním souboru z kameniny vyrobeném v anglické manufaktuře Copeland. Typický dekor krajin na talířích, mísách a ostatním nádobí je proveden technikou podglazurního tisku. Stůl doplňují dva pětiramenné svícny z lité mosazi ve tvarech druhého rokoka. Prostoru dominují reprezentační portréty dánského krále Frederika VIII. a jeho manželky královny Louisy z roku 1896. Olejomalba nad bufetovým stolem reprezentuje malířskou tvorbu 18. století a zachycuje starozákonní scénu setkání Davida a Abigail. Na protější stěně je zavěšena rozměrná obrazová kompozice "Senoseč" s bohatou figurální stafáží od německého malíře Wilhelma Pfeiffera, proslulého ilustrátora a specialisty žánrových scén. Na jídelním stole nápojová souprava, sklenice na víno a 2 karafy, čiré sklo s dekorativním zlacením kupy.
- Ložnice - Atraktivnost a útulnost těchto dvou interiérů, které byly v minulosti součástí apartmá prince Albrechta, zvyšují původní trámové malované stropy. Odpočinkový prostor ložnice je opět zařízen převážně nábytkem ve stylu novobaroka. Biedermaierovsky laděné květinové zátiší nad lůžkem spolu se sádrovými alegoriemi Jitra a Noci navozují intimní atmosféru klidu podtrženou dvěma obrazy odlišného námětu. Vlevo nad stolkem s lampou spatříme opět podobiznu prince Viléma Karla Augusta Schaumburg Lippe. Obraz je zasazen v původním bohatě vyřezávaném a zlaceném rámu. Protějšek tvoří portrét mladého důstojníka s hessenským řádem. Barevnou tužkou provedené podobizny dvou chlapců představují syny prince Bedřicha Schaumburg -Lippe z druhého manželství. Blíže ke dveřím je to princ Leopold, druhý ovál je portrétem prince Viléma. Tajemství snů pečlivě střeží u francouzského okna čtyři vznášející se nymfy provedené technikou tempery.
- Toaletní pokoj - V toaletním pokoji nalezneme nejen předměty spojené s osobní hygienou, ale také oděvní součásti vojenského charakteru. Vidíme zde část výstroje uherské generality ke které patří kabát hodnosti generálmajora, vysoké jezdecké boty, kalhoty polní uniformy, táborová čapka s podšívkou ve státních barvách knížectví Schaumburg - Lippe a jemné glazé rukavice od firmy Muller z nedalekého Josefova. Jezdecká šavle s dracounovým střapcem byla zhotovena na zakázku v dílně vídeňského zbrojíře Kaufmanna. Na stolku pod zrcadlem je umístěna robustní mycí souprava z bílého porcelánu zdobená květinovým dekorem. Oblíbený žánr 19. století prezentují dobová vyobrazení zámeckých interiérů nad toaletním stolkem u okna. Nechybí tu ani žádané mědirytiny a barevné litografie loveckých scén a psích plemen, umístěné podél zrcadla a vstupních dveří z chodby, kde je zároveň dopisní schránka na denní poštu a rohový skleník s českým porcelánem.
|
Detaily památky
