Skanzen Soubor lidových staveb Vysočina
Vítáme Vás HistorieExpoziceAkcePohlednice Diskuze \"" English version

 
 
   
 Poloha
Poloha tohoto objektu
 Pohlednice
Pošlete svým známým elektronickou pohlednici, např. tuto:
 
Vysočina, mlýnice s českým složením a stoupou na kroupy
 
Poslat tuto pohlednici

 
 Reklama
 
 Anketa
  Jste spokojen(a) s rychlostí načítání těchto stránek?
 
Ano  (20958)
Ne  (4468)

 Kontaktujte nás
  Napište nám - jakýkoli svůj názor na náš server.
Oznamte chybu - je-li kdekoli na našich stránkách chyba, budeme velmi rádi, když nám to sdělíte.
Přidejte záznam - do jakékoli z našich sekcí, a to zdarma.
 
 
 
Popis

 
Soubor lidových staveb Vysočina je jedinou rozsáhlejší expozicí lidového stavitelství v přírodě na území východních Čech. Jeho zvláštnost spočívá v tom, že jednotlivé expoziční celky se nacházejí v několika osadách obce Vysočina a ve městě Hlinsku. První objekty byly zpřístupněné v roce 1972. Na Veselém Kopci se koná pravidělně velké množství kulturních akcí, přibližujících jak se dřív žilo. Na Veselém Kopci je expozice způsobu života, bydlení a práce drobných rolníků, na Svobodných Hamrech najdeme např. vodní hamr, mlýn, hospodu a barokní zámeček, v Možděnicích řemeslné dílny (truhlář, bednář, aj.) a školu a v Betlému Hlinsko domy městských řemeslníků a dělníků (hrnčířů, tkalců, ševců, hračkárů, aj.).
 
Veselý Kopec - ukázka lidového stavitelství z oblasti českomoravského pomezí a Železných hor. Jednotlivé zemědělské usedlosti jsou volně rozptýleny v původním krajinném prostředí a dokládají způsob života a hospodaření drobných rolníků od poloviny 19. století do poloviny 20. století. Lidové technické památky na vodní pohon tvoří ojedinělý soubor.
 
Svobodné Hamry - osada, která vznikla kolem železárny již ve středověku. Zaniklou železářskou výrobu připomíná vodní kovací hamr. Za povšimnutí stojí roubená hospoda s datováním do roku 1794 a barokní zámeček z 18. století. V minulosti zde pobývali slavní malíři F. Kaván a G. Macoun.
 
Betlém Hlinsko - ve středu města Hlinska na pravém břehu řeky Chrudimky se nachází jedinečné seskupení roubených objektů, které zde vznikaly v průběhu několika desítek let od poloviny 18. století. Obyvateli těchto domků byli drobní řemeslníci, především hrnčíři a tkalci. V roce 1989 se započalo s rekonstrukcí vybraných objektů, ve kterých jsou umístěny expozice dokládající bydlení a dílny lidových řemeslníků.
 
Jak se dřív žilo

 
Vánoce, aneb svátky největší radosti

Zimní čas
Vánoční svátky jsou pro nás dodnes opředeny kouzlem a náladou vzájemné vstřícnosti a lidské blízkosti, jsou výrazem lidské lásky, přátelství a touhy po lásce nejbližších i přátelství vzdálenějších. Pojďme a zastavme se na chvíli, vychutnejme vánoční atmosféru, připomeňme si kořeny a tradice.

Předvánoční a vánoční čas je prostoupen řadou obyčejů a magických praktik, jejichž smysl je nám již dnes vzdálený. Přesto mají schopnost podmaňovat si nás a uchvacovat. Vánoční svátky jsou tak snad jedinými svátky v roce, kdy jsme ochotni zapomenout na všední shon a nalézt si čas na ohlédnutí. Jedinými svátky v roce, kdy alespoň na chvilku pociťujeme spojitost s těmi, kteří žili před námi ...

V dobách předkřesťanských v tomto čase naši předci oslavovali zimní slunovrat, návrat životadárného světla, příslib probouzející se přírody. Křesťanství přineslo víru ve zrození Spasitele - narození Božího syna panenské matce. V lidovém prostředí došlo k prostoupení předkřesťanských obyčejů s křesťanskými a tato symbióza byla natolik vžitá, že ji byla nucena respektovat i samotná církev.

Zimní období ve vesnickém prostředí znamenalo celkové uklidnění po podzimních polních pracích, zejména po sklizni úrody. Byl to čas, kdy se práce stěhovala pod šindelové střechy roubených chaloupek, na které se pomalu začal snášet sníh. Lidé s obavami vyhlíželi mrazivé zimní měsíce, přibývající tmu a rostoucí chlad. Na Hlinecku bývala zima dlouhá a tuhá, úroda z políček často nedostatečná, takže pro mnohé rodiny byly zimní měsíce skutečně jen těžce k přežití. Sousedé se scházeli k besedám, draní peří a předení příze. Takové příležitosti vítala mládež i děti, neboť se při dračkách a přástkách vyprávělo, četlo a nezřídka se tropily žerty pro pobavení. Podle křesťanského učení byl adventní čas, časem příprav na vánoční svátky, časem tichého rozjímání, časem přísného půstu. Hlučné zábavy byly zapovězeny, přesto byl v lidovém prostředí tento vážný čas rušen rozpustilými obchůzkami. Před započetím adventu se na HIinecku konaly poslední taneční zábavy na svátek svaté Kateřiny (25.11.). Obvykle byla tato zábava spojená s bujarým veselím, tanečnice pro své tanečníky chystaly drobné dárečky v podobě slavnostního pečiva, odměna byla přichystána i pro muzikanty za celoroční vyhrávání k tanci. Ovšem adventní čas určený církvi k tichému rozjímání byl ve vesnickém prostředí záhy opět narušen. Po svátku svatého Ondřeje (30.11.) pomalu ustávalo vrčení kolovrátků, přehlížela se upředená příze a chystala se taneční zábava, na které byla odměněna nejlepší přadlena. Odměnou jí byl zvláštní koláč, kterému se říkalo vrkoč. Popis tohoto koláče z východních Čech nám zachovala Božena Němcová (Dlouhá noc, Povídky, Praha 1953, s. 27): „Vrkoč vyhlíží jako homole cukru. Na kulatém, barevným papírem obloženém prkénku leží z dobrého těsta upečený věnec, v tom jsou zastrčeny hůlky asi na čtvrt lokte dlouhé na nichž je zase menší věnec nastrčen, tak jich je třeba pět nebo šest, vždy menší a menší. Na hůlkách jsou pak navlečeny švestky, rozinky, a jiné mlsky. Na vršku je rozmarýna a strakaté fábory.“

V minulosti k adventnímu času patřila obchůzka maskovaných postav konaná nejen v podvečer svátku svatého Mikuláše (6.12.), ale i ke svátku svaté Barbory (4.12.) a svátku svaté Lucie (13.12.). Především mikulášská obchůzka byla očekávána dětmi, protože v tento den dostávaly dárky. Ty byly pochopitelně mnohem skromnější než dnes, často se jednalo o nějaké cukrovinky, stavbičky z ovoce ...

Připravovalo se i zvláštní mikulášské pečivo z kynutého těsta, které mělo své typické tvary: postavy Mikulášů, čertů, zvířecí motivy. Nejvíce však byl očekáván Štědrý den, který měl zcela výjimečné postavení mezi všemi svátečními dny v kalendářním roce. Díky této výjimečnosti mu byla přisuzována zvláštní moc, v tento den se konaly nejrůznější magické praktiky, které měly přinést štěstí, zdraví a dostatek úrody v příštím roce. Například v kronice obce Ždárce u Skutče (Kronika obce Ždárce, díl I., uloženo ve Státním okresním archívu Chrudim, fond OÚ Ždárec inv. č. 1) je v zápise z roku 1930 uvedeno: „Není v celém roce dne, na který by se mladí i staří tak těšili, jako na Štědrý den. Až do večera zachovává se přísný půst. Dětem slibuje matka, že uvidí na stěně zlaté prasátko, nebudou-li jísti. Jakmile vyjde první hvězda, usedne se ke společné večeři. Když se rozsvítí, dívají se domácí po stínech: Či stín nemá hlavy, ten do roka zemře. Po večeři se rozkrájejí napříč jablka. Komu se objeví z jader hvězda, bude dlouho živ, komu kříž, brzy zemře. Kdo najde v prvním rozloupnutém ořechu černé jádro, brzy skoná. Také rozpuštěné olovo lijí mladí do vody. Na starou lžíci dají kousek olova a lžíci dají do plotny na žhavé uhlí. Když se olovo roztavilo, vylijí je do studené vody a pak hádají, co se komu ulilo. Podle toho usuzují, co na koho čeká: pohřeb, svatba ap. Svobodné dívky vycházejí do zahrady, třesou bezem a říkají: Třesu, třesu bez, ozvi se mi pes, kde můj milej dnes! - A kde se pes ozve, tam se provdají. Také házejí střevíce přes hlavu. Obrátí-li se opatkem ke dveřím, zůstanou doma, jestli však špičkou, půjdou z domu t.j. vdají se. Po večeři jest i domácí zvířectvo poděleno. Houserovi dávají kousek česneku, aby bránil housátek, slepicím hrachu, aby nesly hodně vajec, kravám vánočky, aby hodně dojily a koním též, aby hodně tahali. Kousek vánočky dostane studánka, aby měla čistou vodu. Drobky, skořápky a kosti od večeře. házejí děti pod stromy na zahradu, aby se urodilo hodně ovoce.“ Motiv obdarování prostupuje celými vánočními svátky. Obdarování se vztahuje nejen na lidi, ale i na hospodářská zvířata, ovocné stromy, pole, pramenitou vodu ...

Dar měl nejrůznější podobu stávaly se jím potraviny, kterým byl přisuzován symbolický význam, ovoce, různé přírodniny. Často se zhotovovaly různé předměty v nichž se spojovala magická síla potravin, ovoce a přírodnin. V minulosti všem uvedeným komponentům lidé přisuzovali zvláštní sílu a moc, jež se umocňovala jejich propojením. Pokusíme-li se o rekonstrukci podobných předmětů, vniknou nám pod rukami drobná dílka, která k nám budou promlouvat svojí vyváženosti a jednoduchou krásou. V představách našich předků rovněž byla rozšířena víra v čarovnou moc daru: obdarovávali, aby způsobili radost sobě, potěšili obdarovaného a naklonili si příznivě budoucnost pomocí tohoto daru (oběti).

Obřadní čas vánočních svátků končil koledními obchůzkami na svátek svatého Štěpána (26.12.), Nový rok (l.1.) a Tři krále (6.1.). Koledníci obcházeli stavení přáli štěstí a zdraví. Hospodáři je za to odměňovali pečivem, ovocem a výjimečně i penězi. Po Třech králích se pomalu vracel život našich předků do všedních kolejí. Přes pokračující mrazivou zimu lidé věděli, že se blíží jaro.

Vánoční svícení
V čase dlouhých zimních nocí měl oheň odnepaměti pro člověka zvláštní význam. Snad již v dobách pohanských lidé v tomto chmurném čase zapalováním ohňů usilovali o vzkříšení slunce přinášejícího nový zemědělský rok. Křesťanství tento zvyk přijato a světla povýšilo na vánoční symbol. Zvláště pak svícení svícemi, těmito „živými světly“, dodnes dokáže v každé domácnosti naladit tu pravou vánoční atmosféru.
 
Do skořápek z vlašských ořechů se nejprve voskem vlepovaly krátké svíčky. Tyto lodičky se zapálenými svícemi se na Štědrý večer vydávaly na plavbu po míse s vodou. Majitele lodičky, který nejdéle vydržela svíti a držet se nad vodou, čekal podle pověry dlouhý a šťastný život.
 
Přichystej si tolik červených jablíček, kolik je členů rodiny. Do každého jablíčka pro ozdobu vetkni několik snítek buxusu nebo jiné zeleně a opásej je proužkem zlatého papíru. Můžeš přizdobit i hrášky za mokra napíchanými na párátka. Dolní část svíčky zahřej a zapíchni do ní dřívko. Svíčku podlož kroužkem zlatého papíru a zapíchni do jablka. Pak utvoř dlouhý řetěz z rozinek a namočeného hrachu, čočky nebo jen z barevných papírů. Z jablíček utvoř kruh uprostřed štědrovečerního stolu a spoj je řetízkem. Tento svícen přinese rodině do nového roku svornost a soudržnost a ani za rok nikdo z přítomných nebude na Štědrý večer u stolu chybět.

Silnější svíci nech nahřát v teplé vodě. Pak její dolní část rozřízni na tři díly, které opatrně rozevři tak, aby svíčka stála.

Symbolika lidových dárků

Jablko, nejlépe červené
Jablko bylo základem mnoha dárků a předmětů, které v lidovém prostředí provázely některé obyčeje. Jablko je symbolem života, červená barva je symbolem životadárné síly a lásky. Červené jablíčko bylo proto oblíbeným prvkem, které se v lidovém prostředí používal pro vyjádření základních lidských přání: zdraví, životní síla a láska. Jablko se často ve stavbičkách, které bývaly vánočními dárky, spojovalo s dalšími předměty, jimž byl přisuzován v lidových představách určitý význam.

Zeleň
Čerstvé zelené ratolesti provázely většinu kalendářních i rodinných svátků. Zeleň je symbolem života a síly, která každoročně pod dlouhé zimě probouzí přírodu. Proto byl v našem prostředí přijat i vánoční stromeček, který se v lidovém prostředí rozšířil pravděpodobně z německého prostředí až v průběhu 19. století. Vánoční stromeček je v našich představách s vánočními svátky spojen neodmyslitelně. Zeleň byla používána ke zdobení stavbiček z ovoce, které nalézaly děti v mikulášské a vánoční nadílce. Jednalo se obvykle o zimostráz, lístky barvínku, či rozmarýny.

Ořech
Vlašský nebo lískový ořech byl symbolem síly, bohatství a úspěchu v hospodářství. Oblíbený zdobný prvek u mnoha lidových vánočních dárků.

Luštěniny
Luštěniny naši předci používali nejen při výrobě dárků (zejména hrách), ale pochopitelně byly pevnou součástí jejich jídelníčku ve dnech všedních i svátečních. Schopnost luštěnin bobtnat, měnit svůj objem, symbolizovala touhu zvětšit svůj majetek, získat dostatek prostředků k pokrytí života rodiny.

Pečivo připravené z kynutého těsta
Pečivo z kynutého těsta provázelo všechny svátky našich předků, drobné tvary zdobily i vánoční dárky. Kynuté těsto opět díky své schopnosti nabývat na objemu bylo symbolem možného získání bohatství, ale tomuto pečivu byla přisuzována i ochranná moc před působením škodlivých sil a nemocí.

Suché pruty s bodlinami
Z oblasti Českomoravské vrchoviny známe kolední pruty, které nosili koledníci na Nový rok. Jejich základem byly pruty z trnky, na které se napichovala jablíčka, ořechy, hrášek… Trnkový prut měl ochrannou moc, chránil před škodlivými silami, které by mohly ublížit lidem i jejich počínání v hospodářství.

Kynuté Mikulášské pečivo
Toto pečivo se dříve kypřilo tekutými pivovarskými kvasnicemi. Bylo ve velké oblibě a provázelo celoročně veškeré slavnostní okamžiky života lidí. Tvarovalo se z volné ruky pomocí válečků, nože, nůžek.
 
1 kg polohrubé mouky, asi 1 teplé vody, 1 polévková lžíce tuku, 1 pol. lžíce cukru, 2 dkg kvasnic, 1 lžičky soli, trochu hladké mouky na vál, vejce na potření.
 
Do mísy nalej teplou vodu, přidej cukr a 2 lžíce mouky. Rozdrob kvasnice, promíchej a nech vzejít kvásek. Přidej rozpuštěný tuk, sůl a postupně mouku. Vypracuj tuhé hladké těsto, nech asi 1 hodinu vykynout. Pak na vále tvaruj pomocí nože a nůžek pečivo, které ještě nech asi 20 minut kynout na plechu potřeném tukem. Peč ve středně teplé troubě, ke konci pečení tvary potři rozšlehaným vejcem a dopeč.

Tento předpis je na pečivo dekorativní, nikoliv k jídlu.

  • Základní tvar vyřízni či vystřihni z placky asi 1 cm silné
  • Nožem rozřež prsty, rohy a končetiny vytvaruj
  • Oči - pepř, nové koření, jalovec či rozinky
    Nos - kulička z těsta
    Ústa - vytlačena do těsta špičkou nože
    Tělo, ruce - postříhat nůžkami
    Kalhoty - potřít vejcem, posypat mákem nebo kmínem

 
Zimní čas |  Vánoční svícení |  Symbolika lidových dárků |  Kynuté Mikulášské pečivo


 
Poslední aktualizace databáze: 21.04.2008
Provozuje Taprimex Group, s.r.o.
Všechna práva vyhrazena © 2000-2015
 
hosting zajišťuje: www.KvalitniHosting.cz